NIKDY NEBUDU JAKO OTEC
40 letý muž přišel do terapie s depresí. Měl dvě práce, dům na hypotéku, ženu a 3 děti, kterým se ve volném čase maximálně věnoval.
V dětství jeho otec opustil rodinu, byl opakovaně nevěrný, zadlužený, syna nevídal. Vychovávala ho jen matka.
Ve svém dětském zranění udělal závěr: nikdy nebudu jako otec.
Odtud pramenilo jeho přetížení, jeho deprese, ale i poměr s jinou ženou, kterým přetížení kompenzoval, ač u svého otce nevěry odsuzoval.
Co odmítáme, to sílí.
V terapii se podařilo předsevzetí: nikdy nebudu jako otec, nahradit větou, která vystihovala jeho pocit ukrytý pod vztekem: TATI, CHYBÍŠ MI.
To umožnilo rozproudit lásku namísto agrese, přijímání namísto odmítání, uvolnění namísto napětí.
V současné době klient ukončil poměr, našel si lépe placenou práci a především již svým dětem nevynahrazuje to, čeho se jemu nedostávalo a tím nepřetěžuje sebe ani je.
Prostě je jen “dobrým a spokojeným otcem” namísto 120%