PŘETĚŽUJI VZTAH NEBO VZTAH TVOŘÍM?

Naše životy jsou ovlivněny událostmi, které měly silný emoční náboj a tak narušily náš pocit bezpečí a důvěry.

To se promítá i do partnerských vztahů, kdy očekáváme, že se partner postará o naše potřeby.

V tu chvíli jsme v dětské pozici, přetěžujeme vztah a důsledkem je, že partnera toto přetížení vzdaluje.

Jsme schopni žít v iluzi, že mrtvý vztah je láskou a čekat, že druhý jednoho dne tomu…nám… porozumí.

Pro druhého může být těžké opustit toto bolavé dítě (tak jako kdysi maminku či tatínka, pokud dotyčný jednomu z rodičů suploval chybějícího partnera potažmo rodiče) a tak i on zůstává v mrtvém vztahu, přestože tím způsobuje další bolest.

Dospět a převzít zodpovědnost , porozumět své bolesti , vnímat své potřeby a postarat se o jejich naplnění, osvobodit sebe i druhého od dětských očekávání, to je předpokladem pro zralé partnerství.