TATÍNKOVA HOLČIČKA

Tatínkova holčička ztratila svůj život. Má u otce výlučnou pozici, ve skutečnosti jediné, čeho se jí dostává, je tato pozice, kdy ona je zde pro otce, naplňuje jeho očekávání ve smyslu být nej ve věcech, které otec uznává.

Tatínkova holčička stojí na pozici partnerky, myslí si, že je pro otce lepší partnerkou než matka. Matkou pohrdá, že neobstála ve své roli.

Pohrdá ženami, které jsou nositelkami vlastností, kterými pohrdá otec a tyto vlastnosti odmítá i sama u sebe.

Nerozpoznává, že zatímco ona je tu pro otce, on pro ni jen zdánlivě a tak nemá ani otce ani matku.

Žádný muž pro ni není dost dobrý, ve srovnání s otcem, který je pro ni ideálem partnera, proto se jí vztahy nedaří.

Uzdravení spočívá v tom, že si dovolí vnímat otce reálně, opustí ideál a přiblíží se matce, kterou doposud odmítala.