ÚSMĚVY SMUTNÝCH (mužů) 

Na skupinu docházel starší muž, který měl stále “nasazený” úsměv. Tomu odpovídalo i jeho vyjadřování - nevážné.

Požádala jsem ho, aby zkusil být jednou přítomný bez úsměvu. Když odložil používaný úsměv, jeho výraz se proměnil v hluboký smutek. Na skupině v tu chvíli seděl jiný člověk, pro většinu z nás bližší .

Někdy schováváme smutek za úsměv, strach za vztek, nejistotu za aroganci, stud za netečnost.

Nejsme pravdiví k sobě ani k druhým a tak vytváříme další utrpení.

Namísto blízkosti tvoříme oddělenost.

Propadáme se do sebelítosti, která tak často provází alkoholiky a nevidíme v tu chvíli druhé. Potvrzujeme si, že svět je zlý a máme ospravedlnění sáhnout po další láhvi, čokoládě, droze v různých podobách.

Být pravdivý chce odvahu odložit úsměv, vztek, aroganci, netečnost a dovolit si plně prožít smutek, strach,nejistotu, stud.

Na této cestě nemůžeš být osamocen, protože se sám sobě stáváš nejlepším přítelem.